Kobří ženy

Rozhovory

Beáta Ročková a Markéta Příhodová jsou z klubu BeachService, trénují a žijí však každá v jiném městě. Bety v Pardubicích a Markét v Praze. Přesto spolu holky v letošní sezóně dosáhly velkých úspěchů nejen v mládežnických kategoriích.

Vy jste mistryně republiky do 17 let, je to tak? Kolik vám v tu dobu bylo?

Markéta (M): No, tak mistrovství do 17 let jsme vyhrály minulý rok, když mně bylo 14.

Bety (B): A mně bylo 15.

Pamatujete si z toho ještě něco, nebo už je to dávná historie?

Obě: Dávná historie (smějí se).

M: Já si pamatuju, jak jsem se skoro neudržela na nohách při semifinále, protože jsem byla nervózní, že to pokazím. Ještě si pamatuju, že zapomněli poslat medaile, takže jsme je dostaly až na konci prázdnin.

Přemýšlely jste někdy nad tím, proč zrovna beach volejbal?

M: No tak já ani moc ne, protože v podstatě celá naše rodina je volejbalová, už babičky a dědové hráli šestkový volejbal, a rodiče přestoupili i na beach, takže mě ani nenapadlo, že bych mohla dělat něco jiného.

A co Bety?

B: U nás v rodině volejbal není vůbec. Rodiče ho nikdy nehráli, oba dva jsou malí. Já jsem taky malá, ale když jsme byli ve třídě, tak tam kamarádi hráli beach volejbal, tak jsem si řekla, že to půjdu taky zkusit a začalo mě to bavit.

Mám na vás ještě jednu otázku, proč zrovna Beach Service?

 

M: Já jsem v Beach Servicu asi hlavně kvůli svojí ségře, která dřív hrála na Pankráci, ale pak přestoupila na Gutovku, kde právě v Praze trénujeme. Ten hlavní důvod byl, že tam obě chodíme do školy a máme to kousek. Samozřejmě jako klub máme svoje mouchy, ale určitě bych neměnila.

B: Jelikož jsem z Pardubic, tak jsem ani jinou možnost neměla. Je tady teda ještě jeden klub, ale ten není výkonnostně na úrovni Beach Servicu. Myslím si, že i kdybych byla z Prahy, že bych neměnila.

 

Je nějaká věc, která vás na beachi baví úplně nejvíc? Jsou nějaké věci, které tenhle sport má a jiné ne ne?

 

-        B: Tak mně se líbí, že je to letní sport, hraje se to venku a v létě na turnajích panuje taková přátelská atmosféra. Je to dobrý.

-        M: Celé léto na pláži, ideální.

 

Co říkáte na letošní sezónu?

 

B: Ty jo, některé věci se hodně povedly, ale třeba jeden cíl se nám nepovedl. A ten to tak trošku pokazil. Když se na to ale podíváme celkově, tak to myslím byla dobrá sezóna. Povedlo se nám probojovat se do nějakých dobrých ženských turnajů. Hrály jsme dva tříhvězdičkové Tip Sport turnaje, kam jsme se kvalifikovaly. A pak jsme měly i dobré umístění na letních pohárech.

M: No, tak rozhodně jsem ze začátku nečekala, že toho bude tolik, jak úspěchů, tak práce. Nevědělo se, jestli turnaje vůbec začnou a pak jsme najednou začaly jezdit na kvalifikace, třeba právě i na ty ženské turnaje. Minulý rok jsme hrály vlastně jenom kadetky nebo juniorky, takže to bylo i něco nového. A ke konci prázdnin už toho na mě bylo ale hodně, tak jsem si potřebovala dát větší pauzu a už jsem na posledních pár turnajů ani nešla. Bety si teda musela shánět novou parťačku.

 

Takže jste měly takový lehčí trabl nebo jak to bylo?

 

M: Ten poslední turnaj, na kterém jsem byla, se mi moc nepovedl… Nebo, bylo to dobrý, a pak jsem dostala červenou kartu.

 

A můžu se zeptat za co, nebo je to moc citlivé téma?

 

M: No, můžeš, to totiž objasní to, proč jsem už nechtěla hrát. První set jsme vyhrály a druhý jsme vedly 20:18 a já jsem útočila, ale špatně jsem se tam dostala, takže jsem útočila bagrem. Místo toho, abych to zahrála nějakým prudším bagrem dozadu, tak jsem chtěla dát vysoký oblouček, jenže jsem to dala na naší půlku. Tak jsem to chytla, otočila se zády k síti, hodila jsem ten balon a tak jako jsem do něj horem praštila. Samozřejmě že jsem z toho nebyla nadšená, ale nenadávala jsem u toho. A protože jsem se do toho ani moc netrefila, tak to přelítlo plot. A v pravidlech je napsané, že když úmyslně vyhodíš balon z areálu, tak je to rovnou červená karta, což je bod pro soupeře. Takže ten můj zkažený útok byl 19. bod a ta moje červená 20. A pak jsme prohrály asi 26:24 a v tie-breaku už docela hodně, protože už jsem byla naštvaná, nešlo mi to a nechtěla jsem.

 

Takže tě to docela dost zasáhlo, tenhle ten incident. Jak se na to díváš teď?

 

M: Určitě je to zkušenost, protože jsem nikdy předtím nedostala ani žlutou kartu a to jsem třeba občas zakřičela nějaké sprosté slovo, což taky není úplně slušné chování, ale určitě si budu dávat větší pozor. A kdyby se to ještě náhodou stalo, tak už vím, co nedělat.

 

Ještě mě zajímá, co plánujete na letošek. Nebo klidně i na 10 let dopředu.

 

B: Tak já se teďka celou dobu těším na všechny turnaje, už mi chybí hraní a celkově se i těším na tréninky a na balon. Těším se i na letní sezónu

M: Já si myslím, že v téhle situaci jsem ani zatím nic neplánovala. Za poslední měsíc jsem ani nevylezla z domu, takže ani nemám úplně náladu na plánování. Ale samozřejmě se těším na letní sezónu, protože přece jenom v té hale to není ono.

 

Jak si strávila tu posezónní pauzu, Markét?

 

M: No, zrovna v tu chvíli jsem chodila do školy, tak to byly takové ty zařizovací školní věci. A pak jsem hlavně odpočívala, no. Třeba jsem si uklízela v pokoji, což jsem nedělala celé léto, takže pauza na to byla ideální. Taky jsem si četla, ale jinak nic zvláštního.

 

A co ty Bety? Měla si nějaký speciální plány?

 

B: Byla to prostě pauza jako u Market. Měla jsem víc času na kamarády a na rodinu. Dělala jsem taky jiné sporty, párkrát jsem hrála tenis nebo jsem si taky chodila zaběhat.

 

Teď už jste asi zase v režimu, ne? Tak jak to teď funguje?

 

M: Naši trenéři nám každý všední den dělají on-line tréninky, takže já chodím hlavně tam. Na on-line tréninku je připojený trenér a lidi z té určité tréninkové skupiny a buď si zapnou kameru nebo ne, ale trenér ji zapnutou má a ukazuje a popisuje cviky. Je to většinou hlavně posilování nebo třeba žonglování a protahování. Nebo si jdu třeba zaběhat a před školou si dám nějaký posilko venku, ale tím, jak je větší zima, tak už je to omezené spíš na ty on-line tréninky.

 

Co Bety? Je nějaká příprava mimo pohyb?

 

B: Jo, určitě. Já se snažím dělat nějaké statistiky zápasů a zkoušet různé taktiky na to vymýšlet, ale to je asi všechno mimo pohyb. Na on-line tréninky moc nechodím, ale mám udělaný nějaký plán, podle kterého jedu. On-line trénink jsem jeden vedla, bylo to žonglování, ale to se moc nechytlo, tak mám teď protahování.

M: Děti se tě bojí, tak tam nikdo nechodil (směje se).

 

Máte ještě nějaké tipy, triky a poznatky z covidových tréninků? Co motivace?

 

B: Já se snažím zapracovat hlavně na výskoku, takže sprintuju do kopce a posiluju nohy, chci být vysoko. I když to už jsem (směje se).

M: Mě motivuje, když se kouknu do zrcadla, je to můj hlavní motivátor. Ale samozřejmě jsou dny, kdy ho obejdu se zavřenýma očima a jenom si lehnu do postele.

B: No, já nevím, já se asi nějak motivuju sama, je to pro mě něco, jako si každé ráno čistit zuby.

 

OK, já pro vás mám ještě poslední otázku, proč se vám říká kobří ženy?

 

B: No, kobra je takový úder v beach volejbalu, pro ne úplně smečující hráčky. A nám nic moc jiného nezbývá. Hrajeme to docela často a začalo se nám takhle říkat na turnaji v Brně, kdy jsme porazily starší a zkušenější hráčky v podstatě jen tímhle úderem. Nazval nás tak brácha soupeřky a od té doby se to ujalo.

M: Hrozně moc lidí to neumí bránit, vlastně ani my, takže když pak hrajeme proti sobě v rámci klubu na nějaké Beach Service tour, tak taky nevíme, co s tím dělat.