Mládežnická reprezentace ČR v beachvolejbalu
Systémová příprava mládeže v klubech musí směřovat k nějakému vrcholu, ideálně nominaci na mezinárodní turnaj mládeže. V dnešním krátkém článku se Jan Dumek zabývá možnostmi systému mládežnické reprezentace a doporučuje ten, který se v současné situaci nejvíce hodí do českého prostředí.
Mládežnická reprezentace ČR v beachvolejbalu je většinou ožehavé téma. Mnohdy, a to bylo i v době mého účinkování ve vedení úseku beachvolejbalu ČVS, je spoustu dohadování ohledně nominačních kritérií na mezinárodní šampionáty mládeže, případně o aplikaci těchto kritérií.
Vždy se najde někdo, komu se nezdá současný klíč a líbil by se mu více klíč, který byl dříve apod. Někdy se také opravdu stane, že kritéria jsou nedostatečně nastavená. Nejhorší je, když do rozhodování začnou vstupovat emoce, zejména emoce rodičů, kteří si myslí, že právě jejich dítě by mělo na šampionátu hrát. Z mého pohledu je už samotný fakt, že do hry vstupují rodiče, ukázka slabosti trenérů. Pokud nemáme reprezentačního trenéra a hráči trénují hlavně v klubu pod vedením klubového trenéra, měl by to být právě trenér, který „odfiltruje“ vliv rodičů, a to nejen v otázce případné nominace, ale i celkové otázce tréninku mladého hráče. Vím, že mně se to lehko píše a trenérům těžko udělá, ale myslím si, že je to nejlepší služba pro mladého hráče do budoucna, kterou trenér může udělat. Trenér by měl být vždy silná osobnost a silná osobnost to udělá.
Nicméně toto není věc, kterou se chci zde zabývat. Chci se zabývat systémem. Pokusím se navrhnout pár variant, jak by mohla reprezentace mládeže fungovat.
- Centrální řízení. Svaz nominuje trenéra reprezentace pro určitou kategorii. Trenér nominuje hráče (ti buď chtějí do týmu nastoupit nebo nechtějí) a dále rozhoduje o nominacích, o složení týmů apod. Velké náklady svazu, ale možnost plně rozhodovat.
- Týmy trénují v klubech se svými trenéry, svaz vypíše kritéria, podle kterých vybere jeden tým na konkrétní mezinárodní akci. Svaz může vybrané týmy finančně podpořit podle svých možností (tzn. také nemusí vůbec). Je to levná varianta, ale se systémovou přípravou to nemá nic společného.
- Něco mezi. Pravidelné kempy reprezentačních výběrů, např. jednou měsíčně 4 dny. Mezi těmito kempy trénují hráči u klubových trenérů, ale pod občasným dohledem reprezentačního trenéra a podle dohodnutého tréninkového plánu. Kluby nebo trenéři jsou za přípravu mladých reprezentantů (širšího výběru) finančně odměňováni ze svazu.
Varianta 1 je v českých podmínkách trochu moc extrémní, přestože ve městech jako Praha, Brno si i tuto variantu dokáži představit. Musela by však být spojena se školou – ideálně sportovním gymnáziem. Přesto by to byla varianta dost náročná.
Varianta 2 mi připadá přežitá a ukazuje, že svaz buď nechce investovat peníze a práci, nebo si nechce znepřátelit trenéry a kluby. Každopádně tato varianta není systémovým řešením přípravy budoucích reprezentantů ČR v beachvolejbalu.
Osobně se v současné situaci beachvolejbalu kloním k variantě č. 3, která umožní mít pod určitou kontrolou větší množství hráčů. Hráči se nemusí stěhovat do jiného města. Pravidelně jsou sledováni reprezentačním trenérem a také trénují stále se svým vlastním klubovým trenérem, který je zná nejlépe. Na reprezentačních kempech se mohou vytvořit nové dvojice, které se ve finální fázi před šampionátem připraví pod vedením reprezentačního trenéra.
Tato „mezi varianta“, by měla být založena na systému podpory výchovy mládeže v klubech, jak jsem o ní psal v minulém článku. Pak může fungovat a může mít smysl. V případě možnosti větších investic do beachvolejbalové mládeže je možné uvažovat o zřízení reprezentačního centra – ideálně jedno z těch podporovaných klubových center beachvolejbalu VSCB.
